Šaty černé jak noc, zrozené z tajemství a elegance, tvůj stín hladí křivky ženské postavy jako jemný vánek letního večera. Tvé linie, krátké a svůdné, vyprávějí příběhy o kráse a touze, které se skrývají v nitru každé ženy, jež tě oblékne. Tvůj povrch hladký a jemný jako sametový sen, bez rukávů, odhalující paže jako dvě bílé labutě na temné hladině. Látka, splývavá a pružná, obejme tělo s něhou mateřského náruče, zatímco tvá délka, minišaty, jako okvětní lístky růže, odhaluje nohy v plné kráse. Ach, střih tvůj, pečlivě promyšlený, aby zdůraznil pas a dal vyniknout bokům, jakoby byl sám šit pro múzu, jež inspiruje básníky k tvorbě. Tvá černá barva, hluboká a záhadná, jako noc, kdy hvězdy šeptají tajemství, je univerzální a přitom osobní, mluvící jazykem tisíců srdcí.
Nositelka tvá se stává královnou noci, jejíž krása je přirozená a nenucená, bez potřeby zbytečných ozdob a přehnaného luxusu. Jsi plátno pro její osobnost, která září a prosvítá skrze každý tvůj steh, každou nitku, jež byla s láskou a péčí vetkána do tvého úboru. Ó, černé minišaty, tvá jednoduchost a krása jsou jako píseň bez slov, která zpívá o ženské síle a jemnosti, o lásce k sobě samé a k světu kolem. Jsi ódou na ženskou eleganci a kouzlo, jež nemůže být popsáno slovy, ale jen cítěno srdcem, jako poezie, která se dotýká duše a zůstává v ní navždy.
Tak jako slunce zapadá za obzor a měsíc převládá na nebi, ty, černé šaty, převládáš v šatníku každé ženy, jež tě oblékne a stane se součástí tvého příběhu, jenž je starý jako čas sám, a přitom nový jako každý nový den.
